Premiéra Zeyerovy hry Radúz a Mahulena v režii SKUTRu

21. října 2011 se v Mahenově divadle uskutečnila premiéra Zeyerovy hry Radúz a Mahulena v režii SKUTRu.

Režisérský tandem SKUTR je spolupráce Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky. Jejich dílo se nyní artikuluje jako jedno z nejzajímavějších, co se na současné české divadelní scéně děje. Své projekty nezřídka představují i v zahraničí. www.skutr.org

SKUTR zřetelně překračuje naplňování pouze dramaturgické linie her. Důraz a, zdá se mi, i narativita se významně rozpíná až na výtvarnou složku scény a kostýmů. Dvojice si vůbec ráda pohrává s multižánrovým přesahem. Pracují s pohybem, designem, zvuky, nechávají se inspirovat tradičními formami, informačními technologiemi, prostorem, se kterým v té které hře zachází.

 
Inscenace Radúz a Mahulena tak dospěla do podoby postmoderní koláže, moderního wagnerovského Gesamkunstwerku či prostě syntetického divadla. Je jedno, čím to nazveme; zda zaškatulkujeme do moderny nebo postmoderny. Důležité je, že celek není paskvil, pastiš, karikatura, kýč. Představuje se nám ladné, nenásilné, symbiotické spojení estetiky fin de siëcle- femme fatale a estetiky kýče. Scéna fialová, zelená, skleněná, syntetická, plastická, psychedelická.

Výtvarný rukopis je skutečně silný, má význam v kompozici. Každý prvek scény i kostýmů je možná karikaturou v tom smyslu, že zvýrazní, co představuje. Bere na sebe funkci, kterou jindy musí sehrát text. Tím pádem si režie mohla dovolit, jak říká Lukáš Trpišovský, „seškrtat“ něco z původního textu, aby měl „zbylý“ text čas vyznít.

Konec 19. století se stává v různých formách a významech posedlý ženou. Zásadní, ač všelijakou, roli má žena i v Radúzu a Mahuleně. Je aktivním principem. Citujme dramaturga Martina Dohnala: žena – světice, žena – vykupitelka, žena – bytost povolaná a vyvolená k aktu milosrdenství. A na tuto novoromantickou Zeyerovu ideu ženy je naroubováno mentální prostředí dnešní mladé holky, jak poznamenává Martin Kukučka. A sloučení nevinné nezkažené potřeštěnosti a láskou pološílené odhodlanosti se věrně naplňuje v Mahuleně v podání Magdaleny Tkačíkové. A je tu ještě Radúz; Radúz, který tu je, i když nic nedělá. Radúz v podání Jakuba Gottwalda tak charismaticky živelný, že je snadno pochopitelné, proč je tak milován a proč je tak milující.

K motivu znesvářených rodů Romea a Julie se jako bonus dostává freudovských neuróz. Mentalita lásky a problémů osamostatnivších se dospívajících před více než sto lety diváku ale nepřipadá propastně odlišná od mentality dnešní. Právě díky vizuální složce inscenace dnešnímu oku tak familiární.

úprava: SKUTR
režie: SKUTR
dramaturg: Martin Dohnal
scéna: Jakub Kopecký
kostýmy: Simona Rybáková
hudba: Michal Nejtek
autor: Julius Zeyer

foto: www.ndb.cz