Svátek
4.2.2012 | Dnes má svátek Dobromila
Počasí
Aktuální počasí v Brně: -13 °C
Kurz eura
1 € = 25,065 CZK
Login
Osobnost měsíce
Ak. arch. Daniel Dvořák, ředitel ND Brno
Věk:
Po ránu 25, večer 85. Skutečnost je aritmetickým průměrem a nastává kolem poledne.
Největší pracovní úspěch:
Pravděpodobně titul divadlo roku, který obdrželo pražské Národní divadlo pod mým vedením. U tak divergentního organismu to považuji skoro za zázrak.
-
Jak se přihodí, že se člověk stane ředitelem Národního divadla Brno? Můžete v krátkosti popsat svůj příběh?
U mne všechny podobné životní kroky vznikají na základě setkání – někdy srážky - mých představ a usilování se souhrou podivuhodných náhod. Do Brna mě původně pozvali přátelé divadelníci spíše jako jakéhosi konzultanta, který má zkušenosti s velkými divadly.
-
Jaký byl Váš vztah k divadlu v dětství? Napadlo Vás někdy, že se budete věnovat tomuto oboru?
Divadlo mne provází od dětství. Tatínek nám hrál loutková představení, například Fausta, samozřejmě ve verších a komickými hlasy. Také mne poprvé přivedl do Národního divadla. Tehdy mne ale vůbec nenapadlo, že bych se divadlu doopravdy věnoval. Měli jsme doma filmovou kameru osmičku. Trochu jsem si myslel, že bych mohl být filmovým režisérem.
-
Hrál jste někdy amatérsky nebo profesionálně divadlo?
Během středoškolských studií jsme s kamarády založili soubor Polibek Múzy a hráli m.j. v legendárním Divadle v Nerudovce. Byla to taková oáza avantgardy pod křídly Ústředního domu pionýrů. Brzy se však přišlo na to, že soubory a výtvarníci, kteří se tam prezentovali, byli ideově v příkrém rozporu s ústředním pionýrským heslem „K práci a obraně vlasti vždy připraven“. Konec na sebe nenechal dlouho čekat.
Z mého tehdejšího hereckého působení mívám dodnes traumatické sny: Stojím v nich na jevišti a nejsem schopen ani hlesnout. Brr!
-
Chodíte osobně do divadla nebo na to už nemáte čas?
Do divadla chodím a rád. Miluji ten tajemný okamžik, kdy se zhasne a nastane čas zázraků. Divadlo je kouzlo, magie, každý se může zúčastnit. Stačí se jen dostavit, otevřít srdce a nechat se tou nádherou prodchnout.
-
Co máte raději – činohru, operu, balet nebo muzikál?
Vždy mám nejraději žánr, pro který zrovna pracuji. U činohry obdivuji sílu slova a to jak dokáže naplnit prostor obsahem. Balet je mi blízký jistou grafičností pohybu. Vnímám tělo tanečníka jako trojdimenzionální kresbu v čase. A operní zpěv v kombinaci s hudbou pro mne představuje mezipatro mezi zemí a nebem. Jakési lůno líbeznosti. Muzikál jako forma trochu lavíruje mezi tím vším, přičemž vnímám dobrý muzikál spíše jako operu.
-
Máte oblíbeného autora divadelních her, jehož díla Vás nikdy neomrzí?
V činohře je tím autorem Shakespeare. Je zajímavé, že jsem ani ze špatné inscenace některé jeho hry nikdy neodešel zklamaný. V mém operním světě kraluje Richard Wagner. Nedávno jsem jel taxíkem se zapnutým rádiem. Moderátor pronesl o nějakém chystaném rockovém koncertu, že to pravděpodobně bude mega mazec. Hned jsem si v duchu řekl: Wagner, to je mega mazec!
-
V minulosti se do divadla chodilo ve svátečním oblečení. Jaký je Váš názor na dnešní trend jít v džínách pomalu i na operu?
Do Národního divadla chodím vždy v černém obleku. Na významné premiéry ve smokingu. U ostatních divadel se řídím jejich uměleckým zaměřením. Vůbec mi ale nevadí, když třebas studenti, kteří mají hlouběji do kapsy, nebo cizinci na cestách přijdou neformálně oblečení. Horší mi připadá, když v operním orchestru zasednou pánové ve fracích a některé dámy očividně ani netuší, že v tom případě jsou přípustné pouze dlouhé šaty a předvádí nám různě pestré halenky, o kalhotách nemluvě. To je skutečný trapas, protože se jedná o profesionály. Ale ani toto mi hezký zážitek nezkazí.
-
Kromě toho, že jste ředitel, vytváříte také návrhy scén. Kde berete inspiraci při tvorbě scény? Vybíráte si jen hry, které Vás osobně zaujmou?
Při výběru scénografických příležitostí je mi ponejvíce sítem triumvirát režisér – titul – termín premiéry. Inspirace zpravidla přichází nečekaně, scéna se mi začne nořit z jakési mlhoviny. Kreslím si do takových nepotištěných knížek. Když jimi pak zpětně listuji, často žasnu, jak již první skicy nějak obsahovaly výsledné řešení, ale jak dlouho mi trvalo, než jsem si ho uvědomil a očistil od balastu. Je to nejkrásnější část mé práce. Na čistý bílý papír nakreslím malý vesmír, který před tím neexistoval.
-
Které z premiér nadcházejícího období byste doporučil divákům?
Doporučím balet Coppélia z Montmarteru, který nastudoval jeden z nejvýznamnějších evropských choreografů Youri Vàmos. Z činohry připomenu Shakespearova Antonia a Kleopatru v inovativní režii šéfa souboru Zdenka Plachého. Letošní operní sezónu uzavřel Verdiho Macbeth v režii mezinárodně renomovaného Bruna Berger-Gorskiho a pod taktovkou neméně úspěšného Damiana Ioria. Po prázdninách opera zahájí Pucciniho Butterfly v režii zřejmě nejvýznamnějšího českého operního režiséra současnosti Jiřího Nekvasila. Myslím, že je nač se těšit.
-
Jaké výhody plynou z předplatného či jiných zvýhodněných nabídek pro pravidelné diváky?
Národní divadlo Brno nabízí slevy v rámci tradičního předplatného takříkajíc na titul, datum a místo v hledišti a dále pak moderní flexibilní formu – kartu věrného diváka, která umožňuje přijít v podstatě kdykoli na cokoli, přičemž každou návštěvou stoupá sleva. A ještě doplňková abonmá například Vánoční. Výhody jsou nasnadě.
Pravidelní návštěvníci tak získají vstupenky za velmi výhodnou cenu a navíc je tu i jistý prestižní aspekt. Abonenty považujeme za členy naší velké divadelnické rodiny.
-bety-
-foto1, 3: Jana Hallová, foto: 2, 4: Pavol Bigoš-
přečteno 1774x
-bety-
-foto1, 3: Jana Hallová, foto: 2, 4: Pavol Bigoš-
Seznam osobností měsíce
TopTep klub
Reklama
Rádia
